Ta velká sláva, na kterou jsme vás upozorňovali před nedávnem, je již za námi.

V sobotu 20. listopadu po devatenácté hodině se začala hromadit auta na malém parkovišti před loveckým zámečkem, který se tyčí na nad řekou a je z něj rozhled na velkou část našeho města. Sice jsem nevěděla, co nás čeká, jelikož to byl v pořadí můj první ples na tomto místě, ale pro jistotu jsem tam chtěla být brzy. To mi ale překazil můj partner – má drahá spolužačka, která se na gymplu naučila báječnou věc – zdržovat, zdržovat a zdržovat. Sama se tomu divím, ale i přesto jsme na místo dorazily před zahájením, i když o dvacet minut později, než bylo původně v plánu. Nejprve jsme se netrefily do správného vchodu, jelikož jsme šly za davem, ale na podruhé jsme to zvládly. Vítězoslavně jsme prošly vchodovými dveřmi a za nimi nás čekala naše vytoužená odměna – šatna. My, co jsme zvyklí na šatnu v Kulturním domě, jsme měli menší šok, jelikož šatna byla velká asi čtyři na čtyři metry a to možná ještě přeháním, v ní tři stojany a na nich dřevěná ramínka. No, my dorazily mezi prvními, takže jsme se na ramínka vešly, horší to měli asi opožděnci. Ale musí se zase uznat, že tam potom měli dost místa i na to, aby pánové zapínali svých ženám střevíčky.

01

Hned vedle šatny trhala paní Skalská lístky a rozdávala brožury, na kterých se podíleli i naši studenti a mezi nimi třeba já. V brožurce si můžeme přečíst něco málo o historii našeho gymplu, prohlédnout si, jak vypadalo gymnázium na začátku své působnosti, jak je zrekonstruováno a jak bude vypadat po ukončení všech rekonstrukcí a také si pročíst seznam všem absolventů gymnázia od roku 1946. K brožuře je přiloženo DVD, které, přiznám se, jsem ještě neviděla, ale pokud to napravím, dám vědět.

Zpět k plesu. Nejprve jsme si šly prohlédnout prostory, abychom se trochu zorientovaly. V prvním byl velký prostor s barem a stoly a potom jeden menší uzavřený, vedle kterého se prodávala večeře, která nádherně voněla, ale chuť na ni mi zkazila její cena, jelikož jsem přeci jen chudá studentka. Ve druhém patře byl hlavní sál, kde se uskutečňovala všechna vystoupení a proslovy a kde také hrála kapela Muzikus a později The Boom. Kapely byly zastrčeny do výklenku, před kterým byl miniparket, kde to mohli absolventi náležitě rozbalit a předvést své taneční kreace. Ve třetím patře byl už jen maličký bar, kde se připravovali míchané nápoje z bílého rumu, a dva menší salónky, kde nebylo z hlavního sálu slyšet naprosto nic. Jelikož jsme měly stůl právě v jednom z těchto dvou salónků, byly jsme velice vděčné za programy a s přesnými časy, které ležely na každém stole. Mimochodem, jeden jsem si ukradla, abych byla stále v obraze, takže se za to dodatečně omlouvám. Pro ty, kteří nemohli najít své stoly, tu byly naše krásné hostesky v podání Simči Sochorové, Anet Gruntové a Janči Zahálkové, které každému s úsměvem ve tváři a rozpisem stolů v ruce poradily, kde se usadit.

Ples začínal projekcí fotografií na plátně, které se nacházelo na hlavním sále na parket. Tato projekce probíhala prakticky po celou dobu konání plesu, jen ji občas vystřídaly záběry kameramanů. Po oficiálním zahájení plesu se nám předvedla taneční skupina Marverci, ze které známe sestry Báru a Kláru Hladíkovy, Lucku Višňákovou, Andreu Vernerovou a Sabinu Eisnerovou. O toto vystoupení jsem, bohužel, přišla. Sál byl menší, než vypadal, když jsem ho viděla prázdný. Když se odečte místo, kde byly stoly, plátno a parket, na kterém vystupovali, opravdu nezbylo moc místa pro diváky. Ti, co se nevešli do sálu, aby vystoupení viděli, stáli namačkaní ještě několik metrů za dveřmi sálu a snažili se něco zahlédnout. Já byla mezi nimi, ale nebyla jsem z těch šťastných, kterým se povedlo zahlédnout aspoň něčí ruku.

Po tomto vystoupení přišla na řadu konečně kapela Muzikus, která, jak již všichni víme, hraje opravdu krásně. Tentokrát byl ale menší problém. Hudba by byla skvělá, kdyby byl sál větší, jako je např. v Kulturním domě, na který je kapela zvyklá. V tomto malém sále to ale nesplnilo očekávaný efekt. Hudba byla moc hlasitá, a kdybych neznala písničky, které hráli, tak bych vůbec nevěděla, co zpívají, jelikož zpěvákům ve většině případů nebylo rozumět, protože je hudba překřičela. Trochu škoda, ale hostům to nevadilo. Mezi prvními na parketu se objevila paní Sobotová se svým chotěm, kteří to opravdu dokázali roztočit.)

02

Postupně se k nim přidávali další a další, až maličký parket téměř praskal ve švech.

03

Po necelé hodince vystřídala kapelu další taneční skupina – tentokrát Freedom. V té jste mohli poznat Pepu Baláže, Petru Kantorovskou, Karolinu Zoulovou a slečnu redaktorku Michaelu Kubištovou, jelikož také navštěvují náš ústav.

04

Následovaly slavnostní proslovy pana ředitele, bývalého primátora UL Jana Kubaty (dnes: náměstek ministra spravedlnosti pro oblast vězeňství) a kandidáta na velvyslance v USA Petra Gandaloviče.

05

Po další pětačtyřicetiminutovce hudby a tance se nám předvedly slečny z Aerobic clubu Ivany Mrňákové. Skvělé trio velice nadaných slečen, které neskutečně dřou. Opět se tam najdou naše studentky, a to Adélka Samešová, budoucí studentka Barča Poulová a Monča Cermanová, což je navíc dcera našeho oblíbeného tělocvikáře Franty Cermana.

Po desáté hodině večerní začal oceňovat pan Dytrt bývalé a jednu současnou kantorku. Původně mi říkal, že ceny dostanou celkem 4 učitelé, ale počet se pro mě z nevysvětlitelných důvodů upravil. Oceněna byla Jiřina Michálková, Marie Nováčková a u nás všemi známá Miromila Sobotová. Všechny dostaly věcné dary a místo k tomu, aby se přede všemi vyjádřily.

06

Když jejich proslovy skončily, paní Sobotová byla naším ředitelem vyzvána, k tomu, aby si odložila věci a zacouvala zpět k němu. Všichni jsme byli upozorněni, že to, co bude následovat, nebylo připravené a bude se improvizovat. Paní Sobotová dostala ohromnou kytici růží a obálku, kterou měla na místě otevřít. V té byl dopis, který si ale nemohla přečíst, jelikož zrovna neměla oči. Pan Dytrt se toho chopil a přečetl jí přání od jejího manžela k výročí svatby, která se konala před více jak 40 lety. Krásné, jak někdo může mít rád svého partnera ještě po tolika letech a dokazovat mu to takhle veřejně. Já být na jejím místě, tak by mi určitě ukápla slzička. U ní jsem si toho buď nevšimla, nebo to dobře maskovala.

Před jedenáctou nás čekala hra s čísly, což byla menší tombola. Cen bylo jen pár a hrací čísla si nikdo nekupoval, jelikož každý dostal své do výročenky (brožury), kterou dostal při vstupu. Losovalo se ze skleněné sklenice, jak ji výstižně označil pan ředitel. Nejprve losovala paní učitelka, později chodila se sklenicí plnou čísel mezi absolventy a nechávala losovat je.

07

Hrálo se o poukaz na zájezd, brýlové obruby, nástěnné hodiny, poukaz na nákup v prodejně Iveko Design, desénové cestovní ramínko Rexon a dort. Právě kvůli poslední ceně mě její výherkyně málem porazila.

Po tombole zbývalo posledních 45 minut věnovaných Muzikusu, po nichž se většina z nás přesunula před Větruš a sledovala půlnoční překvapení – ohňostroj.

08

Musím uznat, že byl nádherný, až na ty kusy papírů z rachejtlí, které nám všem padaly na hlavy.

Zmrzlí jsme se vrátili do budovy a šli se zahřát na parket, kde až do půlnoci hrála kapela The Boom, která hraje samé hitovky od The Beatles, která zrovna já z celého srdce miluji. Touto dobou už měli absolventi lehce upito a pařili jako zamlada do dvou do rána.

Lucie

Jedna reakce do “Absolventský ples gymnázia Jateční – 20.11.2010”

  1. Bron napsal:

    Další fotky z plesu si můžete prohlédnout zde:
    http://www.facebook.com/album.php?aid=260914&id=183830632735
    Bron

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>